Kdy máte nárok na odstupné

Nárok na odstupné přímo ze zákona má ten zaměstnanec, který dostal výpověď nebo končí pracovní poměr dohodou z takzvaných organizačních důvodů, tedy:

- ruší se zaměstnavatel nebo jeho část,

- přemísťuje se zaměstnavatel nebo jeho část,

- stane se nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

Minimální výše odstupného je stanovena podle počtu odpracovaných let u stejného zaměstnavatele.

Výše odstupného:

• 1 měsíční plat, pokud pracovní poměr trval méně než 1 rok
• 2 měsíční platy, pokud pracovní poměr trval alespoň 1 rok a měně než 2 roky
• 3 měsíční platy, pokud pracovní poměr trval alespoň 2 roky a více

Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího nepřesáhla šest měsíců.

Nejméně dvanáctinásobek svého průměrného výdělku za předchozí měsíce musí dostat zaměstnanec, který dostal - bez vlastního zavinění - výpověď ze zákonem definovaných zdravotních důvodů nebo kvůli nim končí pracovní poměr dohodou. Konkrétně jde o případ, kdy zaměstnanec nesmí (podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí úřadu, který posudek přezkoumává) dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.

V uvedených případech tedy automaticky vzniká nárok na odstupné (alespoň) v zákonem stanovené výši. Není rozhodující, zda je odstupné výslovně zmíněno ve výpovědi nebo dohodě o ukončení pracovního poměru.

Nezáleží ani na tom, zda zaměstnanec bezprostředně po ukončení pracovního poměru nastoupí do nové práce - odstupné (za výše uvedených podmínek) náleží i v tomto případě. Určité omezení platí jen pro případ, že by se brzy vrátil k předchozímu zaměstnavateli (který mu dal odstupné).

Odstupné je zaměstnavatel povinen vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu.

Jestliže odstupné nedostanete, ačkoliv na něj máte nárok, obraťte se na oblastí inspektorát práce - kontakty a podrobnosti najdete na webu Státního úřadu inspekce práce.

Nejen při výpovědi, ale i při dohodě

Na odstupné vzniká nárok nejen při výpovědi (dané zaměstnavatelem), ale i při dohodě. U dohody je proto vhodné uvést konkrétní důvod ukončení pracovního poměru - pokud půjde o některý z výše zmíněných, automaticky náleží odstupné. Zaměstnanec má přitom právo na uvedení skutečného důvodu v dohodě, pokud to požaduje.

Při výpovědi podané zaměstnavatelem z jiných zákonných důvodů nebo při dohodě z jiných důvodů (nebo bez uvedení důvodu) však nárok na odstupné přímo ze zákona nevzniká. Zaměstnanec na něj nemá nárok ani tehdy, když sám podává výpověď.

Zákoník práce nicméně uvádí jen minimální nároky zaměstnance, které lze dohodou zvýšit nebo rozšířit (nikoliv omezit) jak ohledně výše odstupného, tak ohledně důvodů.

Vliv odstupného na podporu v nezaměstnanosti

Od roku 2011 platí, že kdo má nárok na odstupné (bez ohledu na to, zda mu bylo skutečně vyplaceno), nedostane po odpovídající dobu podporu v nezaměstnanosti.

Tu může začít čerpat až po uplynutí doby, kterou pokrývá odstupné.

Podpora se mu nicméně jen odloží na další měsíce, nekrátí se mu - pokud ovšem do vyčerpání takto posunuté podpory nenajde novou práci.

Na odstupné máte nárok, pokud byl Váš pracovní poměr ukončen zaměstnavatelem z důvodu přemístění, nebo kvůli ukončení pracovního poměru z nadbytečnosti. POZOR! Pokud s Vámi zaměstnavatel rozváže pracovní poměr, protože kvůli pracovnímu úrazu či nemoci z povolání nemůžete nadále vykonávat stanovenou pracovní činnost, máte právo na odstupné v minimální výši dvanáctinásobku průměrné mzdy.